na Blog.cz

Po delší době se zde opět vracím s dalším článkem. Tentokrát mě popudily dotazy na mém e-mailu a taky jeden dotaz pod předešlým článkem. Hodně lidí mi na mail píše otázky tipu "Jak sis vydobyl popularitu?" Já na to odpovídám jednoduše. Udělám si tu chvilku času a projdu si blogy jiných. Přečtu si jejich článek a napíšu objektivní a k věci směřující komentář. Já osobně si myslím, že takovýto komentář každého potěší a rád se podívá na blog autora. No jsme u toho. Takto se rodí upřímná popularita. Buď mého návštěvníka blog zaujme nebo nezaujme, to už je pouze na jeho pohledu na věc. Ale já se snažím dělat vše pro to, aby můj blog byl něčím zajímavý a aby zaujal a třeba i pomohl. Nesnažím se zanechávat reklamy tipu "Krásný bloček, jukni prosím na můj" Stojím si za názorem, že je to trapné a ubohé, jelikož to není upřímný komentář a vlastně o Vás z částí vypoví, jaká jste osoba.

Další věcí na popularitu je snad ZAJÍMAVÝ A NEZAUJATÝ ČLÁNEK. Prostě výplod vaší hlavy, nebo jste se nechali inspirovat něčím a teď o tom chcete napsat, ale vlastními slovy. Takto to dělám já. Nekopíruji díla ostatních. Oni si s tím dali taky nějakou práci a já to respektuji, jak nejvíce to jde a proto dělám vlastní tvorbu. Ovšem má celá popularita by asi nebyla, kdybych neměl báječné spřátelené blogy, kteří mají také vlastní a osobitou tvorbu. Píší z vlastní zkušenosti, píší ze života, jsou originální a toho si nesmírně cením. Bez NICH bych nebyl NIC a já si to moc dobře uvědomuji a jsem moc vděčný. Nesnažte se lidi upoutat násilím, stačí mít opravdu jen těch pár, kteří si Vás cení, to k úspěšnému blogu naprosto stačí! Každý jsme si strůjcem svého štěstí....

Můj celý závěr tohoto článku zní: ,,Popularita je krásná věc, ale mít na blogu někoho, kdo opravdu o Vás stojí je věc ještě krásnější. Tvořte sami a buďte sami sebou. Najděte si blogery, kteří vaši tvorbu ocení a kdy taky jejich tvorbu oceníte Vy. Blog je o radosti a svěření se jiným lidem, není to povinnost, která říká - musíš mít milión lidí za den, jinak to za nic nestojí - je to opravdu jen radost, někdy je to účinná pomoc."

Teď ještě odpověď na jeden dotaz, který se mě táže, zda nechci udělat videoodpověď:,,Nechci, nemám tu potřebu se ještě více zviditelnit, jsem rád v anonymitě."

Je to pro mě docela složité téma. Tato tématika se dá vzít z více významů, ale já ji vezmu z toho jednoduššího a pro každého snad i přijatelnějšího úhlu pohledu. Můžu jednoduše říci, že takové odpoutání mysli od těla je spánek. Když usneme, jsme vlastně v našem vlastním světě. Je to svět, kde se nám zdají naše sny. Mysl se jakoby odpoutá a unáší nás na vlnách našich vlastních představ a děsů, nebo krásných snů a splněných přání, ovšem jen v mysli. Tělo s tím nemá nic společného. Samozřejmě, kdyby jsme na to šli odborně a anatomicky, tak to s tělem pořád velkou souvislost má, ale nechme volné pole naší vlastní fantazii. Překročme zábrany a ponořme se do toho světa, kde je jen naše mysl. Lidé si často myslí, že se naše mysl od těla odpoutá, když právě probíhá meditaci. Já tento názor popírám. My jsme si při meditaci vědomi, co děláme. Musíme právě nuceně užívat mysl a by jsme se mohli soustředit, zatímco ve spánku se naše mysl osvobozuje. Jak už jsem říkal, je to poněkud složité téma a dalo by se na něj polemizovat velice dlouhou dobu a napsat nespočet řádků, já jsem se to jen pokusil blíže určit, určit tak, jak to vidím já.

Já osobně nevěřím, že se mysl od těla odpoutá po smrti. Nikdo z nás neví, co přijde, až umřeme, a proto nějak nechci na tohle narážet blíže. Necháme se překvapit. Nechápu, jak někdo může říkat, že ví co přijde po smrti. Nikdo to neví. Já myslím pouze na bázi vědecké, ne mystické či mystifikační.

Možná, že hodně lidí tímto článkem zmatu, ale věřte, že jsem se snažil určit to co nejblíže. Samozřejmě, dokázal bych se rozepsat i více, ale já mám osobně "strach", že bych se začal v celé té věci sám ztrácet a mohl bych nad touto tématikou strávit i pár hodin, jak mám někdy ve zvyku.

Můj blog se odvíjí a zároveň závisí na tom, co mě zrovna napadá a jakou mám náladu a tvořivost. Někdy je to lepší, někdy horší, myslím, že to všichni dobře a důvěry hodně známé. Poslední dobou mě překvapuje, že si můj blog získal značnou popularitu, jakou mívával kdysi dávno, když jsem teprve začínal. Mám nové spřátelené blogy, ale zároveň hodně blogerů, které jsem měl opravdu rád, zmizelo. Bez rozloučení dá se říct, což mě dost mrzí. Já jsem si navázal určitý vztah s jednou určitou blogerkou, která byla objektivní a dívala se na mé články tak nějak z jiného a velmi pozitivního pohledu. ZMIZELA. Bohužel zmizela jako pára nad hrncem. Nedala už ani vědět. Takto postupně zmizelo více a více blogerů. Byl jsem nucen najít si nové a byl jsem za to rád, jelikož jsem opět poznal lidi, kteří dokážou krásně potěšit a za to jim náleží velký dík! Ale jak tahle předmluva vlastně souvisí s dnešním poněkud jednoznačným názvem? K tomu se hned dostaneme.

Když jste právě mohli přečíst, že hodně blogerů zmizelo, tak právě kvůli dvěma zásadním věcem. Ta první byla jasná, přešla je inspirace a prostě už neměli sílu ani čas se o svůj blog starat. Ta druhá věc je velmi sporná a bývala často rozebíraným tématem. LACINNO-REKLAMNÍ BLOGY. Co tím mám na mysli? hned Vám to objasním. Jsou to přesně ty blogy, které se zaměřují na jednu určitou celebritu a myslí si, jak jsou strašně zajímaví a jak jsou originální. Já osobně si takových to blogů moc nevšímám, jelikož mě to opravdu nezajímá. A právě tady se dostáváme k mému nadpisu. "Je to můj názor, tak mi ho prosím neber" Ano, často jsem byl odsuzován za to, že jsem tyto blogy ve svých článcích bral často jako blogy "nuceně navštěvované", tudíž bez jakéhokoliv respektu vůči lidem a blogerům okolo sebe. Většina těchto blogerek jsou arogantní a možná si ani neuvědomují, že svými komentáři tipu: ,,Krásný bloček, jukni prosím na můj" si kopají vlastní jámu. Já reklamy nenávidím, ovšem dokážu příjmout i reklamu, musí být ale napsaná střídmým a nevyzývavým stylem. Takových se ale bohužel najde opravdu málo. Často mi všichni můj názor na tyto blogy velmi vyčítali a já si pořád říkal PROČ!? No, do dnes tu odpověď bohužel neznám.

,,Můj závěr? Kopírovat věci z netu třeba o Seleně a Bieberovi dokáže každý a je to jen chabý pokus o originální tvorbu. Ovšem vydat něco z vlastního nitra a zkusit se zamyslet nad krásným a plnovýznamovým článek, je teprve umění a ta pravá originalita." Můžete mi klidně házet v komentářích "klacky pod nohy", já si ale budu za svým názorem stát pořád! Nikdo mi jej nevezme a ani nevyvrátí....